Lékaři se shodují s personalisty: bez dovolené to nejde

Pracující člověk by si měl každý rok dopřát jednu čtrnáctidenní dovolenou a pak třikrát týdenní. To není doporučení z katalogu žádné cestovní kanceláře. Říká to klinický psycholog doktor Martin Kořán z pražské Nemocnice Na Homolce.

Tuhle informaci jsem našel při surfování na internetu. Nepředpokládám, že to tak každý doslova a do písmene udělá, je ale určitě ideální vyrazit v zimě do hor, v létě k moři a mezitím třeba do lázní či na vlastní pěst poznávat zapadlé kouty naší krásné země.

Faktem je, že Češi se dnes často zdráhají brát si dva týdny dovolené v jednom kuse a cestovky tomu přizpůsobují nabídku zájezdů. Model doporučovaný doktorem Kořánem přitom vůbec není nereálný.

„Většinou už máme pět týdnů dovolené," připomíná doktor Kořán. Zároveň upozorňuje, že ani týden odpočinku nemusí být málo. "Když týdenní odpočinek spojíme i se sobotou a nedělí, pak máme vlastně devět dní, a ty k obnově sil většinou stačí,“ spojuje doktor Kořán medicínské hledisko s pohledem čistě praktickým.

Shon v práci, stres z šibeničních termínů a další nepříznivé faktory se střádají a může nastat chvíle, kdy už to organismus prostě nevydrží a selže. Další lékaři – tentokrát ti z koronárních jednotek – by mohli právě tady převzít vyprávění po doktoru Kořánovi.

Většina lidí (snad s výjimkou opravdových workoholiků) si toho je vědoma. Není proto divu, že dovolená je optimálním nástrojem motivace – což zase dobře vědí zaměstnavatelé. Potvrdil to i letošní mezinárodní průzkum Salary & Benefits Guide agentury Robert Half International.

A šéfové, kteří se chtějí stát opravdu populárními u svých podřízených, nabízejí občas dokonce jako mimořádnou prémii šestý týden. Možná četli zase výsledky jiných průzkumů, které vědecky dokazují starou známou pravdu: odpočatý člověk zastane víc práce, úkolů se zhostí lépe a při jejich plnění udělá méně chyb.

Nakonec možná nejde až tak o absolutní délku dovolené za jeden kalendářní rok. Určitě je ale nutné umět včas vysadit, vypnout, a věnovat se něčemu jinému, než co nás takříkajíc živí.